Raizl: Velikost provozovatele či vlastníka přispívá k vyšší efektivitě

15 min. čtení

Média často obviňují velké vodárenské společnosti z nepřiměřeně vysokých zisků. Znamenají vyšší zisky automaticky vyšší ceny vodného a stočného?
Celá debata ohledně ceny vodného a stočného se bohužel odehrává pouze kolem zisků jednotlivých společností. Takové zúžení tohoto tématu je zavádějící, pro výslednou cenu vodného a stočného je klíčová především nákladová efektivita. Pokud máme zájem na efektivním fungování jakéhokoliv regulovaného oboru, pak nelze činit závěry dle výše zisku u jednotlivých společností. Zisk není možné vnímat jen jako měřítko, ale hlavně jako prostředek motivace pro dosahování vyšší efektivity. Navíc zisk není nevětší složkou tarifu, tedy vyšší zisk rozhodně nezbytně neznamená vyšší cenu vody.

Samotný termín přiměřený zisk je mnohdy chápán velmi rozdílně. Můžete ho srozumitelně vysvětlit pro obor vodárenství?
Přiměřený zisk je historicky definován Ministerstvem financí v Cenovém výměru a dle mého názoru jde o povedenou definici. Problematická je ovšem její aplikace v praxi a to zejména díky fragmentaci vodohospodářského trhu, proto považuji za rozumné odvozovat přiměřenost zisku od kvality a rozsahu provozované infrastruktury. Výpočet přiměřeného zisku tak, jak je nově uveden v Cenovém výměru, zvyšuje transparentnost i stabilitu sektoru jako celku. Tento tzv. přiměřený zisk definuje maximální výši zisku, tedy stanovuje jasný strop, přičemž jeho skutečná výše je předmětem každoročních jednání mezi vlastníkem a provozovatelem dané infrastruktury, které představují ideální způsob místní regulace oboru.

Jsou velké privátní vodárenské společnosti při svém provozu efektivnější než veřejní provozovatelé? Jaké náklady mají např. ve vztahu k 1 m3 vyrobené vody?

Obecně platným ekonomickým pravidlem jsou úspory z rozsahu, které existují i ve vodárenském odvětví, tyto úspory jsou dále umocněny technologickým složením distribuční sítě, jinými slovy historickým způsobem budování sítí (krajské vodárenské společnosti). Obecně lze říci, že velikost provozovatelského či vlastnického subjektu by měla přispět k vyšší efektivitě, přičemž se nemusí jednat o jeden subjekt, protože starost o majetek a provozní fungování lze velmi vhodně rozdělit.

Pro příklad, jakým způsobem bychom se měli snažit ovlivnit budoucí rozvoj oboru, se stačí inspirovat v sousedním Polsku. Tamní vláda vnímá jako největší hrozbu fragmentaci oboru, kde je Česká republika učebnicovým příkladem nevhodného postupu, který je bohužel dále akcelerován nešťastně nastavenými dotačními tituly. Ačkoliv můžeme mít pochopení pro starosty, kteří mají snahu pro svoji obec získat evropské peníze, nelze podporovat další drobení provozních celků. Z ekonomického hlediska nelze efektivně provozovat malé samostatné obce. Jak je tedy možná jejich nízká cena vody? Buď jsou tyto ceny významně dotovány obecním rozpočtem, nebo se neprovádí investice do obnovy infrastruktury, obě možnosti nejsou dlouhodobě udržitelné, proto nelze než pochválit záměr Ministerstva zemědělství tuto praxi omezit.

Ve kterých složkách nákladů se nejvíce projevuje vyšší efektivita provozovatele? Jsou to personální náklady, energie, materiál či jiné náklady?
Pokud chceme zkoumat efektivitu provozování, pak se musíme vrátit k základní otázce, co má za cíl soukromý provozovatel a co provozovatel veřejný. Jejich cíle se v naprosté majoritě případů diametrálně liší – soukromý provozovatel má typicky zájem nejen na aktuálním zisku, ale také na dobrých vztazích, kvalitních službách a tedy dlouhém fungování s veřejným sektorem. Tyto cíle jsou naprosto legitimní a navíc i obecně srozumitelné pro širokou veřejnost. Na druhé straně je často velmi obtížné identifikovat cíle veřejný provozovatelů – je to nízký tarif, udržení zaměstnanosti v daném místě nebo zisk?

Typicky je vyšší efektivita soukromých provozovatelů patrná v personálních nákladech a externě nakupovaných službách jako je elektrická energie a materiál. Zde se velmi dobře uplatňuje jejich nákupní síla a tedy možnost vyjednat si lepší ceny. Dále mají možnost vytvořit specializované divize poskytující služby více společnostem ve skupině a využívat těchto synergií, typicky laboratorní činnost. Jasnější cíle privátních provozovatelů pak mají významný pozitivní dopad do efektivity provozování. Veřejní provozovatelé plní příliš mnoho cílů ovlivněných politickou agendou a volebním cyklem, které se navíc velmi často vzájemně vylučují.

Jak se vyvíjí zaměstnanost ve vodárenských společnostech? Bude další tlak na efektivitu znamenat další snižování stavu zaměstnanců? Kterých typů společností se to nejvíce dotkne?
Ceny vody se dostávají do úrovní, kdy se stávají politickým tématem a středem pozornosti i na celorepublikové úrovni. Rozhodně nelze přijmout tvrzení, že naše vodárenství bylo vytunelováno a proto dnes platíme takto vysoké ceny vody. Nižší ceny vody jsou i v ostatních státech východní Evropy typicky umožněny dalším znehodnocováním infrastruktury a podhodnocováním nákladů, takový nezodpovědný přístup pouze odsouvá dnešní problém do dalších let. Navíc tyto nižší ceny jsou vykazovány i přesto, že společnosti ve většině případů neprošly restrukturalizací a procesem významných vnitřních úspor. Těmto úsporných snahám typicky chybí spouštěcí mechanismus, jako je změna vlastníka či konkurence. Tlak na efektivitu bude dále narůstat, stejně jako by měl narůstat i tlak na profesionalizaci oboru a tedy na kvalitu produktu i služeb s ním spojených.

Jak je v novém cenovém výměru zajištěno, aby společnosti dosahovaly co nejvyšších výkonů a kvality dodávek při co nejnižších nákladech a přiměřeném zisku?
Cenový výměr je dokumentem národní regulace, který nastavuje základní pravidla pro ekonomické fungování oboru. Tato pravidla jsou založena na principech uplatňovaných i v jiných oborech podléhajících cenové regulaci. V obecné rovině lze říci, že cenový výměr implicitně obsahuje nástroje pro zvyšování efektivního fungování společností. Tyto nástroje ale musí být uchopeny a využívány na lokální úrovni, protože odpovědnost za efektivitu a nakládaní s veřejnými prostředky leží na obcích a městech.

Bohužel fragmentace oboru vytváří dojem, že efektivní je jakýkoliv provozovatel, jinými slovy provozování vodárenského majetku může být takový „melouch“ a vlastně není potřeba žádné know how. Opak je ale pravdou, případná neodbornost vytváří významná technologická, finanční i zdravotní rizika. Výběr provozovatele je odpovědnost vlastníka, stejně jako dohled nad provozováním. Tyto činnosti ale mohou být obtížně plněny bez dostatečné odbornosti na obou stranách.

Děkujeme za rozhovor.

Doporučujeme